Kdyz jsme byla mala, meli jsme doma cajove lzicky s malou kapkou krve. Byly hrozne prtave, prakticky nepouzitelne, tata je dostal za darovani krve. A ja jsem cely zivot vedela, ze jednou budu taky darcem. Ne kvuli lzickam, chtelo se mi. Vesele bylo, ze kdyz mi bylo osmnact a mohla jsem zacit, najednou jsem na to pro skauty, maturity a tak vubec zapomnela. Nakonec se zadarilo a to hned dvanackrat.
Tady me to vubec nenapadlo az do cervna, kdy jsem na jednom Kiwakovi uvidela darovaci tricko. Jenze v te dobe jsem mela cerstve tetovani, to znamena 6 mesicu utrum. Ani jsem nemrkla a byl tu listopad, 6 mesicu pryc a sms, ze mame kvuli desti volno. Lezela jsem v posteli a premyslela, co s nacatym dnem, kdyz tu mi padlo oko na maleho plysaka, ktery se mnou od zari sdili postel (byvala domaci ho chtela vyhodit, tak jsem si ho nechala). A napad byl na svete! Pujdu davat krev!
Mam uplne stejneho :)
Diky hracce jsem si vygooglila NZ Blood Service, coz je organizace, ktera na Zelandu zastresuje darovani krve a jeji rozvoz do nemocnic. Maji moc primove stranky se spoustou informaci nejen pro darce. Treba kdybyste byli ucitele, jsou tam tematicke clanky pouzitelne pro ruzne urovne anglictiny. Nebo jste-li studentem, ktery potrebuje informace pro skolni projekt, vse je tam smysluplne sesumirovano. Co se s krvi deje. Samozrejme info o NZBlood. Jak darovat.
Jak darovat? Telefonicky nebo online si domluvite konkretni datum a cas, aby nebyly fronty. Bud muzete dorazit do stabilniho centra (my tu mame nejblizsi v Tauranze), nebo do mobilni stanice, ktere objizdeji mensi mestecka. Lze dorazit dopoledne i odpoledne, dle jeji otviracich hodin. Diky tomu, ze NZBlood funguje po cele zemi, nejsem vazana na jedno misto. Kdybych se prestehovala, nebo kdyz se mi priste bude hodit jine misto, klidne muzu vyrazit.
Mame stredu rano a ja mam cas prave dneska. Zavolam na infolinku, jelikoz se chci ujistit, ze muzu dorazit, i kdyz nejsem zdejsi. A domluvit si cas. Vubec s tim nebyl problem a ja se behem par minut vypravila do Whatakane. Je to sice malinko dal, nez Tauranga, ale timhle smerem jsem se jeste nevydala, tak abych napravila turisticky restik.
Me prselo, takze takle hezky vyhled jsem nemela, nu snad priste...
Cestou jsem se trochu ztratila, ale s malym zpozdenim jsem dorazila do haly mistniho hotelu, kde byla rozlozena mobilni stanice. Neni tu prilis mnoho lidi, coz je dusledek "objednavaciho" systemu, protoze porad nekdo prichazi a zaroven plynule odchazi. Za prvnim stoleckem sedi usmevava sestricka, ktera mi vysvetli, ze nejdriv musim vyplnit dotaznik a precist si Informace pro darce. Tak v postate je to uplne stejne, jak doma, jen v tech Informacich se vic soustredi na informace o AIDS. Zaskrtnu, ze jsem si Info precetla a rozumim mu, ze mi nic neni, ze mi prakticky nikdy nic nebylo, ze jsem nezila ve Velke Britanii v prvni pulce 80. let, a tak...
Dotaznik jsem vratila, prokazala se pasem (priste uz to nebude potreba, budu mit karticku), dostala jsem vodu (kafe, caj a cookies az po odberu) a chvilku cekala. Po 4 min si me zavolala dalsi sestricka (doktorka? nevim, vypadala stejne, jako ostatni) za plentu, pichla me do prstu a behem chvilky, kdy kontrolovala informace v mem dotazniku (vazne nejsem tehotna a zatim jsem ani nebyla), ji masinka vyhodila informace o mnozstvi hemoglobinu (v CR to trva o dost dyl a berou nam tri male zkumavky krve. Kdyz jsem se na to ptala, tak pry je tahle masinka skoro stejne spolehliva a o dost rychlejsi).
Zpoza plenty rovnou na kreslo. Ptali se me, zda jsem poprve, a kdyz jsem jim celou situaci vysvetlila, moc se jim libilo, ze chci darovat i tady. Odber byl prakticky stejny, mackam gumovy balonek s logem NZ Blood a cekam, az se mi vyleje krev z ruky. Jo, tece ze me uplne stejne jako v Evrope. Po naplneni sacku me propustili a ja zamirila ke stolu s termoskami, kde mi dve starsi pani, asi dobrovolnice?, nalily kafe i vodu. Pak jsem si sedla ke stolecku s cookiskama. Stolecku je tam nekolik, nabidka je na kazdem stejna. Na plastovych krabicich jsou kleste na nabirani a upozorneni, abychom do krabic nehmatali rukama. Parek to neni, ale stejne uz jsem dneska snidala :)
Jak tam tak sedim a premyslim, co v destivem Whatakane, prisedne si ke me jakasi pani, muze ji byt tak 45. A zacala si se mnou povidat. Nejdriv to vypadalo na nejake ty zdvorilostni fraze, ale pak jsme se zapovidaly a sedely tam asi hodinu. Pry je mistni a darovat prisla poprve. Uz o tom premyslela dlouho, ale dosud si neudelala cas. A hrozne jsem ji zajimala, jake je to v CR, jak to srovnavam se Zelandem, jak se mi tu libi, jak se daruje v CR,... Nakonec mi doporucila, kam se tady (tam) podivat, i kdyz v tomhle pocasi... A vymenily jsme si cisla, az nekdy prijedu za hezkeho pocasi, mam ji dat vedet a ona mi Whatakane ukaze.
Protoze bylo cim dal hur, nechala jsem si objevovani plazi na jindy a vyrazila jsem domu, akorat jsem to vzala jeste pres obchody, kde jsem si poridila par nezbytnosti do karavanu, jako rychlovarka, mlynek na kafe (a zrnicka), obal na notas (bohuzel nemeli 11.6", ale zase meli 13" ve sleve, tak jsem si ho vzala (a moc se mi libil obrazek). Jo, a koupila jsem si zabky (po zelandsku "jandals"), protoze sandaly se mi pomalu rozpadaji a navic je to az prekvapive prakticke (zvlast kdyz vas pichne vcela a natece noha :D).
Jeste ten den mi prisel e-mail s podekovanim a informacemi, ze mi postou dorazi karticka darce s mymi udaji. Priste si pry staci vzit jen tu karticku, uz po me nebudou chtit pas. Karticka opravdu dorazila a krome ni v dopise jeste byly post-it s logem me krevni skupiny a pruvodni dopis informujici o krevni skupine a jejim vyuziti.
Kdyz jsem si pak v hlave sumirovala tenhle blog, napadlo me nekolik dotazu pro srovnani. Napsala jsem NZ Blood a do dvou dnu jsem mela v mailu odpoved:
Momentalne je na Novem Zeland 109 000 darcu krve, ale tohle cislo postupne klesa, takze NZ Blood ocenuje kazdeho noveho darce. Duvody pro ztratu darcu jsou ruzne - lekarske, zdravotni, osobni. Nicmene v tuto chvili je vetsi nedostatek darcu krevni plazmy. K tomu vice zde.
Darovani krve je zde vzdy bezplatne. (Prave ted me napadlo, jestli tu maji danove ulevy, uvidime, co mi odpovi.)
Nejcastejsi krevni skupinou je 0+ (38%), pak A+ (32%) a ja se svoji 0- patrim do treti nejrozsirenejsi (9%), stejna jako B+. Co se tyce Maorskych darcu, je jich pribllizne 10 000 a rozlozeni krevnich skupin je nasledovne: 41% A+, 41 O+, 6% O-, 6% B+, 4% A-, 3% AB+, 1% B-, 1% AB- .
Ohledne ocenovani darcu jsem ale zadne informace nedostala (chtela jsem mit srovnani s ceskymi medailemi prof. MUDr. Jana Janskeho za urcity pocet odberu). Nebo aspon ne urcite. Pry nejake ocenovani je, ale prislo mi, ze o tom nechce moc mluvit.
Žádné komentáře:
Okomentovat