6 let univerzity vam na tresne nestaci

Puvodne jsem prispevek pojmenovala "Vystrasena ze svobody", ale myslim, ze filozoficke uvahy na toto tema mohu zatim odlozit (zcela jiste se k nim vratim, srotuje mi to tu v hlave velice, ale pozdeji snad budu mit i nejaky smysluplnejsi vysledek podlozeny delsim pozorovanim).

Chill-out v Queenstownu

Noc v Aucklandu na letisti byla celkem v pohode. Resp., kdyz se mi konecne podarilo najit viewing point. Alesovy pokyny "u masaznich lehatek doprava, tam je vytah" byly sice docela pozitelne, akorat ze do vytahu jsem krabici musela opet otocit do te mene stabilni polohy, abych se tam vubec vesla. To, ze vyhlidka bude v druhem (poslednim) patre jsem nastesti tipla spravne :-) Nasledovala dlooouuuuha chodba a na jejim konci - zasklena vyhlidka! Jupi, mam kde spat. Nejsem jedina, ale precpano tu rozhodne neni. Vsechny pohovky jsou sice obsazene, nevadi, pockam si. Asi za 20 min se jedna uvolnila. Nebyla bych to ja, aby v tom nebyl hacek. Jako na potvoru ma zrovna tahle mezi sedatky operky, takze se na ni neda natahnout. Ale lepsi, nez dratem do oka. Vsak ona se casem uvolni i ta pouzitelnejsi. A taky, ze jo, tudiz mam kde spat :-) Vyndavam cocky z ocicek (ooo, to je slast) a usinam. Jen je to trochu nezvyk, zadne huceni motoru!

Skoro na konci a skoro na zacatku

To si takhle jednou sedim na letisti v Aucklandu a cekam, az mi za 11 hodin poleti letadlo do Queenstownu.

Ubrecena az za usima

Ahoj :)

Za chvíli odlítám, ale předtím mě ještě čeká stěhování věcí k našim. Aspoň mám co dělat, protože 14 denní loučení už si pomalu vybírá svoji daň. Jasně, být utahaná je do letadla docela praktické. Co už ale nezvládám, je nával emocí. A kdyby aspoň nebyly tak silné. Jenže ony, mrchy, jsou. Snažím se to zabít prací, ale to pomáhá vždycky jen na chvilku... Vážně mě překvapilo, že začínám být smutná. Vždyť je to jen rok! A třeba ani tolik ne... I když si tady tolik lidí myslí, že se nevrátím už vůbec :D Mrzí mě, že jsem se nestihla rozloučit se všemi, nemám ráda neuzavřený kapitoly... Nj, tak šup, místo psaní bych měla balit. A proto jsem si k tomu pustila Erica Claptona, protože přes slzy nevidím, jestli si balím svoje věci. (Sorry, Yuyu, jestli nemůžeš něco najít, tak jsem to vážně nesbalila... ;) Ale zase jsem vás ve špajzu nechala něco k jídlu, to se počítá, ne? :D)