To si takhle jednou sedim na letisti v Aucklandu a cekam, az mi za 11 hodin poleti letadlo do Queenstownu.
Cesta byla tezka, misty rozbita... :-) Narocne to bylo rozhodne. Praha - Franktfurt - Taipei - Sydney - Auckland - Queenstown. Maly batuzek, velky batuzek (15kg), Alesovo kolo (30kg).
Cele to zacalo tim, ze jsem si balila 2 hodiny pred odjezdem, a protoze mi hodina zbyla, dala jsem si slofika. Jake bylo me prekvapeni, kdyz tata prisel, ze uz jedeme a proc nejsem nachystana? Muj plan unavit se do letadla byl ucinejsi, nez jsem cekala-uz den predem jsem si pripadala jako zombie. Ale nakonec jsme se na letiste doplacali (diky, tati!) s takovym predstihem, ze jsem vse stihla vcas. Dokonce se skamaradit s Janou a Zorou, ktere sem na NZ jedou momentalne trekovat, a uvedomit si, ze jsem doma nechala penezenku se zaloznima eurama.
Uz cestou do Frankfurtu jsem to zalomila. Na cteni nebyla nalada, ackoliv mi chybelo uz jen par desitek stran Lzi na pohovce od Yeloma (nakonec jsem to docetla az v Aucklandu). Venku bylo oblacno (celou cestu :-(). Franktfurt dobry. A prisla nejhorsi cast cesty-12,5 hod do Taipei (to je na Tchaiwanu, kdyby nahodou...). Nastesti jsem mela pro sebe celou trojsedacku, tak jsem se natahla. Mam pocit, ze bud jim (ryze s kuretem uz mi leze krkem), spim, nebo jsem v bezvedomi (=stav mezi spankem a smrti). Moc me mrzi, ze tu cast s vyhledem na Himalaye jsme leteli v noci (cesta nad: Nemecko, Balkan, sever Turecka, Afganistan, Indie, JV Asie, Hongkong, Tchaiwan). Utikalo to p o m a l u. Desi me predstava, ze skoro to same me ceka jeste jednou.
Taipei
Den jsme zahajila pokusem o zkontaktovani Aleny, coz znamenalo sehnat penize (ok, bankomat to jisti, ale jak by se mi ted hodily eura :-D), vymenit si na drobne, abych ji mohla zavolat z automatu (net na mobilu jsem nerozchodila). Bohuzel se mi uplne nepodarilo se spravne domluvit s masinkou na drobaky, a tak misto drobnych za 100 zdejsich fufniku mam telefonni kartu s kreditem 100 TWD. Skoda, ze potrebuji jen jeden hovor. Nastesti se mi ji podarilo vymenit zpatky za drobne, ale Alcu jsem nesehnala. Stesti se me drzi dal - fungovala wifi ve vyletnim busu (tip: letite-li s China Air pres Taipei, organizuji zde dve puldenni free tour.) Ja absolvovala dopoledni - videla jsem Sansia and Zushih temple a Yingge pottery museum. Zvlast chram byl fascinujici. Ale nejake architektonicke esteticke urbanisticke vnimani tu necekejte. Stary chram uprostred jejich budniku. Vsechno je tu male a nacpane na sebe, sedive, ale jinak je tu poradek. Podarilo se mi domluvit se s Alcou a odpoledne stravim u nich doma (Ondra tu momentalne uci cestinu), coz je skvele. Vyborny obed (ktery nemusim konzumovat v poloze skrcence), SPRCHA !!!, sloficek... A prochazka po okoli. Vecer mesto vypada uplne jinak, lepe. Cestou na metro jsem se zastavila jeste jednou - predstavte si light show v Krizikove fontane na Dvoraka - a to jsem potkala proste nahodou v parku jen tak. (Az prijddu na to, jak sem vlozit fotku, pridam i dokumentaci, ovsem diky desti jsem si to uzivala hlavne ja na miste ;-) ).
Den jsme zahajila pokusem o zkontaktovani Aleny, coz znamenalo sehnat penize (ok, bankomat to jisti, ale jak by se mi ted hodily eura :-D), vymenit si na drobne, abych ji mohla zavolat z automatu (net na mobilu jsem nerozchodila). Bohuzel se mi uplne nepodarilo se spravne domluvit s masinkou na drobaky, a tak misto drobnych za 100 zdejsich fufniku mam telefonni kartu s kreditem 100 TWD. Skoda, ze potrebuji jen jeden hovor. Nastesti se mi ji podarilo vymenit zpatky za drobne, ale Alcu jsem nesehnala. Stesti se me drzi dal - fungovala wifi ve vyletnim busu (tip: letite-li s China Air pres Taipei, organizuji zde dve puldenni free tour.) Ja absolvovala dopoledni - videla jsem Sansia and Zushih temple a Yingge pottery museum. Zvlast chram byl fascinujici. Ale nejake architektonicke esteticke urbanisticke vnimani tu necekejte. Stary chram uprostred jejich budniku. Vsechno je tu male a nacpane na sebe, sedive, ale jinak je tu poradek. Podarilo se mi domluvit se s Alcou a odpoledne stravim u nich doma (Ondra tu momentalne uci cestinu), coz je skvele. Vyborny obed (ktery nemusim konzumovat v poloze skrcence), SPRCHA !!!, sloficek... A prochazka po okoli. Vecer mesto vypada uplne jinak, lepe. Cestou na metro jsem se zastavila jeste jednou - predstavte si light show v Krizikove fontane na Dvoraka - a to jsem potkala proste nahodou v parku jen tak. (Az prijddu na to, jak sem vlozit fotku, pridam i dokumentaci, ovsem diky desti jsem si to uzivala hlavne ja na miste ;-) ).
Znovu letiste, znovu kontrola. Tentokrat mi neprosly nuzticky na nehty a roztok na cocky, pry je moc velky (zajimave, ze az sem to nikomu nevadilo). Nastesti mam s sebou jeste jeden. Cekani, letadlo, uz je to proste normalni. Bohuzel tentokrat nesedim sama, ale s nejakym starsim Cinanem, fajn chlapek, ale bavit se nechce. Vyletame za tmy. Opet usinam, ale je znat, ze uz mam neco naspano (kolik presne netusim, moje matematicke schopnosti se pres mnohonasobny posun casu jeste nedostaly) a tak tantokrat koukam na stupidni filmy (mysim ze zakladni myslenka Jist, meditovat, milovat mi unikla, ale jazykovou barierou to nebude...). Venku je slunicko, tak musim mit zatazenou zaclonku. Pekne to pali, ven se vazne koukat neda. To je asi dobre, stejne uz neni na co. Nad Filipinama me prepadl prvni opravdu poctivy zachvat paniky - CO TAM BUDU DELAT?! CO KDYZ TO NEZVLADNU? CO KDYZ…?!?! Radsi usinam. Stejne to ted nevyresim... Hodinova zastavka v Sydney dala tak akorat dost casu na to projit jednou prohlidkou ven a jednou dovnitr. Tentokrat mi nic nevzali, jak se to mohlo stat? =-O Asi uz neni co. Posledni cast cesty a porad vyhled jen na mraky.
Auckland
Jsme tu. Dostaneme bagaz a ja se shledam i s Alesovym kolem. Obrovska, tezka krabice ale znamenala rychlejsi pruchod pres kontrolu - protoze se nevejdu mezi pasy urcujicimi smer fronty, jsem vpustena vedle - a vsechny predbiham :-D Dostala jsem razitko do pasu, susenky mi nesebrali, kolo bylo umyte dosyatecne. JSEM TADY! Rozlouceni s holkama a Vladkou s Petrem bylo rychle, oni sve vylety zacinaji tady, ja cekam na letadlo na jih. Btw. Petra potkam presne jednou za nejake 3-4 roky a narazim na nej zrovna v letadle na Zeland?! Kruta nahoda :-)
Jsme tu. Dostaneme bagaz a ja se shledam i s Alesovym kolem. Obrovska, tezka krabice ale znamenala rychlejsi pruchod pres kontrolu - protoze se nevejdu mezi pasy urcujicimi smer fronty, jsem vpustena vedle - a vsechny predbiham :-D Dostala jsem razitko do pasu, susenky mi nesebrali, kolo bylo umyte dosyatecne. JSEM TADY! Rozlouceni s holkama a Vladkou s Petrem bylo rychle, oni sve vylety zacinaji tady, ja cekam na letadlo na jih. Btw. Petra potkam presne jednou za nejake 3-4 roky a narazim na nej zrovna v letadle na Zeland?! Kruta nahoda :-)
A timto se pro dnesek loucim, cestu na jih a prvni dny zase priste. Psano z mobilu. Literarni ambice snad ani necekejte. Tenhle blog nema byt ani humoristicky, ani cestovatelsky, ani... Je proste muj. Od vseho trochu, ale hlavne jak mi tu je. Prijde mi to jednodussi nez psat desitky mailu s tim samym obsahem. Jo, chybite mi. Inu, doufam, ze se vam povidami libilo a uz nedockave cekate na dalsi varku :-)
Pac a pusu,
Mari
Mari
Žádné komentáře:
Okomentovat