Chill-out v Queenstownu

Noc v Aucklandu na letisti byla celkem v pohode. Resp., kdyz se mi konecne podarilo najit viewing point. Alesovy pokyny "u masaznich lehatek doprava, tam je vytah" byly sice docela pozitelne, akorat ze do vytahu jsem krabici musela opet otocit do te mene stabilni polohy, abych se tam vubec vesla. To, ze vyhlidka bude v druhem (poslednim) patre jsem nastesti tipla spravne :-) Nasledovala dlooouuuuha chodba a na jejim konci - zasklena vyhlidka! Jupi, mam kde spat. Nejsem jedina, ale precpano tu rozhodne neni. Vsechny pohovky jsou sice obsazene, nevadi, pockam si. Asi za 20 min se jedna uvolnila. Nebyla bych to ja, aby v tom nebyl hacek. Jako na potvoru ma zrovna tahle mezi sedatky operky, takze se na ni neda natahnout. Ale lepsi, nez dratem do oka. Vsak ona se casem uvolni i ta pouzitelnejsi. A taky, ze jo, tudiz mam kde spat :-) Vyndavam cocky z ocicek (ooo, to je slast) a usinam. Jen je to trochu nezvyk, zadne huceni motoru!

Za par hodin se budim, nakopnu motory a s vozickem s vecmi se vydavam hledat sprany gate pro letadlo do Queenstownu (dale jen Q). Musim na jiny terminal. K prekvapeni zdejsich odmitam pomoc autobusu (fakt nevim, jak bych tu 30kg krabici tahala tam a zase ven. Zacinam tusit, ze "strong woman" je v zdejsi anglictine ekvivalent pro "crazy girl". No jo, to jsem ja. Asi za hodinu je ale vse vyrizeno, odbaveno a ja si davam prvni zelandske jidlo (jakysi bramborovy kolac. Kvalita nic moc, ale po ryzi a nudlich dost zmena). Prohlidka uz je rychla a bezbolestna, jen mi pipnou hodinky, ktere jsem si poprve zapomnela sundat. Asi zacinam byt unavena. Za necele dve hodinky jsem v Q. Prilet byl famozni - letime nad mraky, z kterych vystupuji spicky hor. Nejradeji bych byla tam, ale verim, ze na nich bude hnusna zima.

Queenstown
Jakymsi zazrakem mam opet vsechna zavazadla a s vozejzkem drndim ven. Ales me ma vyzvednout asi za pul hodky, bylo to rychlejsi nez odhadoval. A tak si hovim venku na cerstvem slunicku, sloupavam zaschlou spinu a ctu si. Rada bych rekla, ze citim vitr ve vlasech, ale ac tu docela slusne fouka, moje vlasy se ani nehnou. CHCI SPRCHU!!! CHCI SE CITT JAKO CLOVEK!

Alesovi to nastesti netrvalo dlouho, jen jeste skocime nakoupit. Poprve potkavam zdejsi ceny. Nicmoc, pratele. Myslim, ze tu zhubnu uz jen proto ze cenova hladina nakombinovana s mou neschopnosti nakupovat ze me udela anorekticku (i kdyz to bych zase nemohla pracovat v sadu, takze si to jeste rozmyslim). Pry je na dnesni odpoledne naplanova BBQ (grilovacka, alias barbeque). Je mi to trochu jedno, fakt se chci hlavne umyt a na chvili zalezt do postele. Me prani se mi nastesti brzo splni. Jsem jak prastena, asi mi to porad nedochazi. Fouka tu studeny vitr a obcas prsi. Umyju sebe (uz potreti v jednom odstavci mluvim o myti, aspon vidite, jak dulezite to pro me bylo), vyperu obleceni. Na cestach jsem stravila asi tri dny. Mazec. Ale jako vsechno - uteklo to. Ales udelal vege borsc. Za chvili dorazila Zuzka z prace a protoze mela zrovna cestu do banky, sla jsem s ni, abych se podivala, co a jak. Nasledne jsem sledovala, jak nejstatnejsi clovek na svete (Ales) sklada svou krasavici (kolo). Pak uz jsem ale nevydrzela a zalomila to. Kdyz jsem se probudila, bylo venku na zahrade plno cizich lidi, vsichni mluvili anglicky a ja si poprve prisla trochu ztracena. Lec (galsky kohout zakokrhal) je tu jeden Francouz, ktery take dorazil dneska, tak se pomalu zacinam rozkecavat. Rozumet mi nedela problem, to spis mluvit. Zatim to jeste pricitam unave. Je to dlouhy vecer, ktery skoncil po pulnoci. Moc si z neho nepamatuju, byla jsem strasne unavena. Jen vim, ze mi byla dost zima. Pocasi tedy prekvapko.

Po probuzeni na me seda popriletova depka. Kvuli pocasi zacinam premyslet, jak moc bude v Cromwellu prace v sadech (a to i kdyz ted slunicko pari na plne pecky), premyslim, ze jet sem sama mozna nebyl nejlepsi napad (chci obejmout! Ale tenhle stav znam i z Cech, proste to bude chtit najit si nejakeho kamarada na cesty). Kdyz jsem si zaridila telefonni cislo, je mi hned lip (za20NZD 100min, po zelandu sms bez omezeni a 500MG, jen jsem se zapomnela zeptat, jak je to s volanim\sms do zahranici. Ale pry kdyz nekdo bude volat me, tak me to nebude stat nic. Tak mi koukejte volat :-D). Prvni krucek. Odpoledne jsem proflakala na slunicku, dopsala blog a spalila se (typicka situace, fouka studeny vitr a sviti slunicko. Vazne neverite tomu, ze by to nejak moc palilo). Jesteze mi Terezka s sebou pribalila opalovaci krem, priste na nej nezapomenu!

A vubec, ten net je super vec. Chvili jsem kecala s Jirou (pro me to bylo rano), chvilku vecer a mohla jsem se trochu vypovidat, jak mi je. Tohle je taky fajn, ze se vypisu, pustim myslenky ven z hlavy. A ono je to pak mnohem lepsi!

Ted je mi celkem dobre. Diky tomu, ze jsem se na Cernokostelecky naucila flakat, si ted volno uzivam. Ze nejdu hned na vylet? Nevadi :-) Cromwell (sady)zacnu resit, az tam dorazim. Ted je ted a venku je krasne, i kdyz frisno. Mrzi me, ze se nepodarilo skypove spojeni s domovem, snad priste. Je to netem? Nebo mobilem?  Plan na dnesek a)prekonat se a jit nakoupit jidlo, b)sehnat autoatlas.

Banku a working number zacnu resit pristi tyden. Mam cas a je to divne. Mam volno. Po tak dlouhe dobe! Je to zvlastni.

Jinak tedy nepredpokladam, ze bych udrzela cetnost prispevku, ale ted je to zpusob, jak si srovnat mysenky. To mi dost pomaha. Protoze v zasade se ve me micha nadseni a vydesenost.

Packo,
Mari

PS: Diky vsem, kdo se mi ozyvate. Moc to pomaha :-)