Puvodne jsem prispevek pojmenovala "Vystrasena ze svobody", ale myslim, ze filozoficke uvahy na toto tema mohu zatim odlozit (zcela jiste se k nim vratim, srotuje mi to tu v hlave velice, ale pozdeji snad budu mit i nejaky smysluplnejsi vysledek podlozeny delsim pozorovanim).
V nedeli jsem se zvedla a dostopovala do Bannockburnu. To je mala vesnicka kousek za Cromwellem (coz je zase male mestecko kousek od Queenstownu). Nikde jinde jsem totiz nesehnala ubytovani, tady se mi podarilo si pujcit i stan. Bylo strasne vedro (30C ve stinu?). V kempu jsem byla sama s Nemci a Francouzi, Cesi zadni. V tu chvili me to ponekud rozhodilo, resp. prohloubilo to moji rozhozenost, pac jsem jeste nebyla slozena. Martine, sefka kempu, byla mila a ochotna (coz mi pripomina, ze do kempu me zavezl nejaky dedys, ktery si kvuli me zajel asi20km) a poradila mi, kde se ma smysl ptat na praci a jak si pozadat o IRD (neco jako danove cislo, bez nej vas nezamestnaji).
Ovsem situace s praci neni uplne ruzova, sezona je posunuta. Presto zkousim podat online zadosti o praci (nevyjde ani jedna, ale to se celkem nedivim) a zajet si osobne na Jackson Orchard, ktery a)nema online application, b) mi vrele doporucoval Dlouhan. (Mimochodem, nepamatuju si, ze bych kdy mela takovy problem si dojit nakoupit nebo jit neco zaridit. V tech prvnich dnech jsem se skro bala vystrcit hlavu ze stanu. Zahajit konverzaci se mi zdalo skro nemozne a pres fraze Odkud jste? a Jak jste tu dlouho? jsem se nedostala. Stale mi zustava zahadou, proc uz druhy den v kempu si se mnou Nemci trochu povidali. Musela jsem vypadat naprosto ztracene.)
U Jacksona to vypadslo tragicky, 30 lidi, co chtelo praci a on vsem tvrdil, ze ma plno. Kdyz se hlavni dav rozprchl, zkusila jsem se mu pripomenout, ze jsem mu pred 14 dny psala. Sice uplne nevypadal, ze by si to pamatoval, ale nakonec pry mam dorazit druhy den v osm rano. Ne, ze bych cekala hned praci, ale aspon me nevyplonkoval.
I rekla jsem Oukej a sla do mesta. Na poste jsem zazadala o IRD (ale bude az po svatcich, co na to asi reknou v nejake praci?) a o ucet v Kiwi bank. Chteli pas a ridicak (pro IRD) a pro bankovni ucet uz vubec nic (no, ona to taky delala ta sama slecna na prepazce. Cromwell je takova dira, ze tu Kiwi nema pobocku). Pry se mam stavit za tri hodiny a bude to vyrizene. Co s volnym casem? Nakoupila jsem si standardni nakup (ovoce, burakove maslo, toastovy chleba), nasla jsem knihovnu (internet za poplatek a to ne uplne maly), pocetla jsem si a ve tri si vyzvedla udaje k uctu. Krasne nekomplikovane =-O Nestacim zirat.
V odpolednim zaru jsem stopovala do kempu. Prijela jsem totalne vyrizena, jen jsem zalezla do stinu (opet vedro a slunicko pere ze vsech sil). Vecer dorazil Pavel a ja skacu.radosti do stropu, ze si mam s kym popovidat. Taky cele odpoledne nezavru zobak :-)
Druhy den v osm rano jsme u Jacksona. A najednou jsem zjistila, ze mam praci! Pani v officu si okopirovala pas a vizum, IRD ted nechce, pozdeji se mam stavit pro smlouvu, kterou do patka vyplnim a vratim. Za pul hodiny probehneme bezpecnostni skoleni a uvod do trhani tresni a jsme vypusteni do sadu. Plat je hodinovy a minimalni (tzn. 14,24 NZD/hod). Ano, nejake extra super velke prachy si tu nevydelam, ale jsem rada, ze mam praci a ze ji mam tady. Chteji tu kvalitu a ne kvantitu, trhame jen ty nejtmavsi tresne. A zrovna kdyz asi druhy den medituju o tom, ze jsem 6 let studovala prava, abych pak trhala tresne, tak presne v tu chvili se objevi supervizorka a sdeli mi, ze trham tresne blby, malo cerny. Ok, proste ta vejska je mi tu na houby.
Uz jsem se zase rozkecala a pritom toho mam v hlave jeste moc :-D . Par noci jsem spala v aute, ted jsem se prestehovala k Florance z Francie (nojo, jsem na ne zatizena) do bunky. Na 30 lidi, co tu pracuji, pripada cca 20 Cechu (Leo je sice Slovak, ale to je skoro to same, ne?). To pry neni vubec obvykle a potvrzuje to tezi, ze Kevin Jackson ma rad Cechy. Jak dlouho tu budu nevim, do konce prosince asi urcite. O svatcich pracovat nebudeme, aby nam neplatil priplatek (a aby dozraly tresne). Celkove je tu klid, mozna az moc.
Trhani tresni neni zas tak moc namahave, tedy kdyz vas plati od hodiny, na brise mate kyblik, plny vazi asi 5kg. Po zebriku se nalezu dost, obcas vyvadim voloviny, jen abych utrhla nejakou tresen, ale porad to beru jako lezecky trenink :-) Dnes rano mi doslo, ze je to dobre i na vytrvalost (vstavam kolem pul sedme, abych nadelala 9 hod denne). Vikendy neexistuji, proste se pracuje (vyjimka je, kdyz je public holiday a kdyz prsi a kdyz nejsou tresne. Toho posledniho se trochu bojim. Je znat, ze je to maly sad. Vedle v Suncrestu jsou podminky uplne jine. Tam bych se bala vyhazovu, tady je to v pohode :-)).
Tak to je male shrnuti poslednich dni. Prace, lide, ubytovani (vlastni sprchu a postel jsem se naucila ocenit velmi rychle). Co zbyva? Pocasi se malinko zhorsilo, posledni 2 dny je pod mrakem, obcas ukapne, fouka vitr a uz neni vedro. Na praci idelani, kratasy, sandaly, triko a obcas mikina po ranu jsou naprosto dostacujici. Uz si zvladnu dojit nakoupit bez panickeho zachvatu. Anglictinu zatim moc neprovozuju :-) A kdyz dostanu mail z domova, neni to slzave udoli, jen mi malinko zvlhnou oci. Takze koukejte psat!
Pohledy poslu, az si vydelam na znamku, coz bude v lednu nejdriv, vyplata dorazi az bude IRD, a to bude asi az v lednu.
Neschopny sezoni pracovnik zdravi do prazske(ceske) pseudozimy!
Mari
Mari
Žádné komentáře:
Okomentovat