Bye, bye, backpacker's life (?)

Aneb Zacinam znovu?

Blanka odjela. Ceka ji ted trocha cestovani, pak se snad mozna i vrati, ale na Zelandu jeden nikdy nevi. Skoro jiste je, ze se nevrati sem na orchard, ale existuje urcita pravdepodobnost, ze bude nekde  okolo. Coz by bylo skvele, protoze se budu moct dal vidat s jednou z nejuzasnejsich Cesek a Cechu, ktere jsem na NZ dosud potkala. (A ano, ja vim, ze to ctes! Uzij si nejblizsich par tydnu :-D A pak se koukej vratit, Jesterka ceka!)

Na rozloucenou nas Andre a Helen vzali k Molly na veceri. Nejdriv jsem z toho byla trochu rozpacita, co s nimi budem cely vecer konverzovat, ale nastesti dorazili i Jeff a Shirley. Jidlo bylo celkem slusne. Konverzace nestala. Nekdy az moc. Nejvic me pobavila cast, kdy (netusim proc!) zacali vymyslet, jaky by pro me byl idealni manzel. Z pocatecniho navrhu (chlap s kiwi orchardem) postupne dali dokupy zaverecny obrazek (mistni rugby player s mlecnou farmou, aby mel dost penez koupit mi kiwi orchard). V tu chvili uz jsem byla ruda jak rak (a Blanka se mi hrozne smala). K dovrseni vseho prozkoumali sve zname, zda by mezi nimi nebyl vhodny kandidat, ale na(ne)stesti to vypada, ze jsou vsichni uz zenati. Takze zase nic :-D

Dneska (sobota) rano se Blanka dobalila a odjela. Ja jsem vyrazila do prace a... No, uprimne, byla jsem trochu rozhozena. Poprve jsem se ocitla sama jedina Ceska. I kdyz to byl v pocatcich muj plan, najednou to bylo tady. A ja se zacala trochu bat. Jak to budu zvladat? Co kdyz... Ne, presne v tomhle okamziku jsem se zacala soustredit na praci, abych prekryla myslenky. Protoze si myslim, ze to bude skvele! Ale ta nejistota tam trochu je. Prisla jsem domu a tam nikdo. Uff... Nastesti to netrvalo dlouho. Vcera me Josh predstavila Carol a Clyda. Bydli hned naproti a obcas pronajimaji pokoj. A tak jsem po praci zamirila zjistit, zda to bude muj novy domov.

Bude. Je to mensi bouda s posteli, malou kuchynkou a koupelnou. Zatim je plna veci, ale az prijedu ze Sydney, uz pro me bude pripravena. Najem bude $100. Coz je o $5 min, nez mam ted. Do prace to budu mit asi o 5 min dal, ale porad muzu chodit pesky (tzn.nebudu zbytecne spotrebovavat benzin). Stoji samostatne - vetsi soukromi. Je tam TV a muzu si od Carol pujcovat DVD - jupi, chtela bych tu koukat na filmy, ale v tv jsou obvykle po kazdych 20 min reklamy. V hlavnim dome bydli Carol a Clyde + jeste nejakou dobu jejich dcera s manzelem a ctyrmi malymi synky. Wifi v cottagi neni, ale je v officu hned vedle a muzu ji pouzivat - hura, nemusim kvuli skypum jezdit do tepuke ci placat data na telefonu. Jo, maji mokakonvicku! A protoze ji nepouzivaji, mohla jsem si ji hned pujcit! Ooo, kavo kavicko, jak se na tebe tesim :-)

Carol se stara o kozy a kravy, ale par let ucila cizince-zacatecniky anglictinu a nabidla mi, ze pokud budu chtit, bude mi opravovat chyby. Ale jen, pokud me to nebude otravovat. Zaroven ale tvrdi, ze moje anglictina je dost dobra :-) Jo, to jednomu polechta ego. Clyda jsem videla jen na chvili, zda se, ze to bude podobny ftipalek jako Jeff. A on i jejich zet jsou rugby fandove, takze az bude wordcup, a)budou ho sledovat (a ja s nimi), b)protoze je to v Londyne a tim padem tady v rannich hodinach, budou mi zapasy nahravat, kdyz budu zrovna v praci.

A kdyz jsem se zminila, ze bych rada poznala vic mistnaku, hned mi Carol navrhla, ze si s nimi muzu obcas dat veceri, ze me predstavi sousedum a znamym... No, neco podobneho uz mi navrhla i Josh, takze me asi ceka cela spolecenska sezona :-D Jee, tesim se!

U Carol jsem prokecala skoro 2 hodiny a neskutecne me to obcerstvilo na duchu. Uz se nebojim. Jazne, asi to nebude vzdycky jednoduche, ale bude to zabava. Z Carol mam podobny pocit jako z Josh - jsou materske a staroslive, ale nikam me netlaci. Proste kdyz budu mit naladu si zalizt, ok, no problem. Resp.obracene - kdyz se mi bude chtit vylizt z nory, skvele, pripoj se k nam. Daji cloveku nejaky navrh, ale rozhodnuti nechavaji na nem a respektuji ho.

Co ted? Jeste 2 tydny budu bydlet tady na orchardu, pak par dni v Sydney (uz na me ceka novy pas) a hura do noveho zacatku. Edit po 14 hodinach: On mozna ten zacatek prijde uz driv. Dneska (nedele) jsem se probudila, sedla jsem ke stolu a napadlo me, ze treba svoje stastny vzpominky z detstvi vyvolam, kdyz si je zapisu pokazde, kdy me nejaka napadne. A hned jsem to zrealizovala. Nejdriv to vypadalo na jednu A5 poznamek, nakonec mam ctyri. Snad to neni finalni cislo. Kdyz mi vytane stastna vzpominka spolu s nejakou krivdou ci "krivdou" (a takovych je), zapisu si jen tu dobrou cast. Uvidim, snad jsem nasla zpusob, jak se vyrovnat s vlastni pameti. Uz me hrozne rozciluje pocit, ze si vetsi cast vlastniho zivota nepamatuju, ci ze to bylo jedno horsi obdobi nez druhe.

Btw. Tati, pamatujes se na Ohryzavatko pro Marii? :-D Ja jo... i kdyz myslim, ze pomohlo jen trochu, a ja dal ohryzavala i palandu... :-)

Jako pridavek - dukaz, ze k bydleni potrebuji zdi. Fotka napravo je od Paula, pohled s morem od Jiri z Recka, dole Dadino svatebni oznameni a pohledy od Lenki k narozeninam a svatku (Leni, mas skvelou ruku na pohledy, moc se mi libi a dekuji za ne!). Nalevo jsou ruzna anglicka cviceni - ta nejprinosnejsi :-)
Dolni fotka je z pickingu - pred par tydny uverejnena v jednom casopise. Vubec nechapu, jak me na ni Jeff poznal, protoze ja jsem se nepoznala. A to mi tvrdi i vsichni ostatni :-D Musim si poridit nove slunecni bryle a uz v zivote si nenasadim satek na hlavu!
A na konec kauza nehty - uz jsou tak dlouhe, ze mi stoji za to je lakovat. Mam cerveny lak za par centu, ale uz ho nepouziju, neb mi po nem zoranzovely nehty a ja jen doufam, ze to casem odezni. Ruzovy lak jsem si pujcila od Blanky na vcerejsi veceri a vyvolala jsem pozornost Shirley i Helen. (A nejspis i Jeffa a Andreho, ale ti to nekomentovali nahlas). Ale ja za to fakt nemuzu, to ono samo!