Nitemare in Sydney 2.0

Pondeli, 4am, All Blacks v Argentina. V pul sedme jeste na par hodin zalezu do postele. Kolem desate to vzdam a zahajim pripravy na odjezd – dobalit vsechny veci (po navratu se stehuji do noveho ubytka, hlavne tu nic nenechat), uklidit celou cottage (nastesti neni tak velka, takze mi to zabralo jen 2 hodinky), rozloucit se s Helen (a vyfasovat zpet zalohu) a odjezd!

Na rovinu priznavam, ze tentokrat jsem se necitila prilis nostalgicky. Tohle misto mi holt k srdci tolik neprirostlo + za tyden se sem vracim. Resp. ne sem, ale do stejne prace. V Te Puke rychle do knihovny vytisknout letenky a postahovat mapu Sydney a ve 4pm mam sraz s Paulem. Je naprosto uzasny – auto necham u nej na zahrade a odveze me do Taurangy na letiste. Jsem tu dost brzo, leti mi to az za 2 hodinky, tak tam se mnou chvilku posedi, ale pak uz musi jet. Me to ani nevadi, objevila jsem wifi, ktera je, zda se, bez casoveho limitu. Rozhodnu se vyridit postu a k tomu si koupit kafe. A jak si ho tak kupuju, ejhle, holcina za pultem je Slovenka Veronika. Dame se do reci a nakonec prokrafeme celou dobu pred odletem (ktery mel asi 20 min zpozdeni), dokonce si vymenime cisla. Zatim to vypada na zdarily zacatek. Btw. Zjistila jsem, ze vnitrostatni lety maji mnohem rychlejsi odbaveni, takze priste staci byt na letisti tak 20 – 30 min pred.

Let trva pul hodinky, ani si nestihnu precist clanek o world cupu (ale aspon si vytrhnu plakat-reklamu s All Blacks), dostanu vodu a bonbon. Presunout se z domestic terminal na international je otazkou chvile. A prichazi neprijemne prekvapeni – od cervna vim, ze na vyhlidce se uz spat neda, ale ono uz se neda ani spat na gaucikach v hale, protoze gauciky zmizely! Vysledkem je probdela noc. Prvni pulku venuji upravam blogu (wifi je tu sice omazena na pul hodiny, ale nastesti mobil umi vytvorit wifi hotspot). Kolem druhe rani si ke mne prisedne lehce priopily Kiwak. Nechova se neprijemne ani agresivne, tak jsem rada, ze si mam s kym povidat. Maorky v kafecku mu nechteji prodat pivo a ja mu ho odmitnu koupit (stejne si myslim, ze by mi ho neprodaly, pac by videly, ze je pro nej). Kdyz si jdu koupit horkou cokoladu, starostlive se me ptaji, zda me chlapik neotravuje. A pry kdyby zacal byt neprijemny, mam jen rict a ony zavolaji ostrahu J Typek je vlastne dost zajimavej, zacatkem devadesatych let projel stopem Evropu, dokonce se dostal do Juguslavie zrovna kdyz tam zurila valka. V 5 rano ho zanecham jeho osudu a jdu se odbavit. Zajimave, nikdo po me nechce, abych rvala tekutiny do plastovych sacku. Letim s LAN, Jihoamericani. Servis v pohode, dokonce jsem mela v cene snidani. Na vedlejsim sedadle je postarsi chlapik z Cairns, skoro celou cestu prokecame (a ja se rozhodnu, ze pokud bych nahodou jeste nekdy letela do Australie, tak se do Cairns podivam). Leti ze Santiaga, v Sydney preseda na let do Cairns (dalsi 2,5 hod), odkud pak uz to ma kousek, jenom 2 hodky autem :D Asi hodinku si pospim, ale kvalita spanku je nevalna. Na imigracnim tentokrat vsechno v pohode, ocividne kdyz do kolonky zamestnani napisu pravnik, tak nejsem podezrele individuum (na rozdil od kiwifruit workera).

Ackoliv predpoved pro Sydney na dobu meho vyletu nezni prilis povzbudive (15 stupnu, dest a vitr), priletam do slunecneho dne. (Pro ilustraci, v poslednich tydnech uz tu bylo pres 25 stupnu. Mam neprijemny pocit, ze se bude opakovat situace z cervna). Nez se vypakuju z letiste, chvili mi to trva. Musim prebalit batoh, nabit si tramvaneku a koupit mistni cislo (lze poridit i jen na 5 dnu a mam internet, coz se hodi, kdyz jste v neznamem 3,5\4 milionovem meste). Posilam sms Tomovi a Ele, u kterych budu tentokrat bydlet, a vydavam se smer cesky konzulat. Zatim vse probiha bez problem, obdrzim pas novy a i stary. Ten by si spravne meli nechat, ale nastesti jsou rozumni (mam na nej napsana viza a zpatecni letenku!), akorat musim podepsat, ze mi ho vratili a ja jim ho poslu jak jen to bude mozne :D

Cesky konzulat je kousek od zname Bondi beach. Z Bondi vede Coastal walk na Cooggie (4 – 5 km?). Protoze domaci dorazi domu az kolem ctvrte, rozhodnu se udelat si vychazku. Batoh necham na Bondi v uschovne a uzivam si slunicka, more, plaze, prochazky. Chytla jsem druhy dech. Citim trochu unavu, ale celkove v pohode. Asi me na nohou drzi i chladnejsi vitr. Na jedne z plazi si kupuji klobouk. Leto se blizi a on mi na hlave sedi jako ulity :D Den rychle utece a najednou se, kolem 4 pm, prizenou tmave mraky a zacne prset. Bus na Bondi mi ujede a ja v desti a vetru cekam 25 min na dalsi. Dostat se z Cooggie pro veci a pak do Newtownu mi zabralo skoro 2 hodky. Na Bondi zuri takove pocai, ze mi malem uleti klobouk! Teda, on mi uletel, ale nastesti jsem ho chytla J Konecne se doskobrtam do Newtownu, dostanu veceri a po prijemnem pokecu cca v 11 odpadnu. Pocitala jsem, ze od nedelniho rana (6.30 am NZ) do uterniho vecera (11 pm AU) jsem naspala 7 hod, z toho 1 hod v letadle.

Jenze Australie (Aussie -> OZ) je o 2 casova pasma jinde nez Zeland a zda se, ze tentokrat svoje cestovatelske zkusenosti obohatim o jetlag. Streda 5 am otviram kukadla citim se cerstva. Moc dlouho mi to netrva. Kdyz Tom i Ela odejdou do prace, opet umru a nekdy mezi desatou a jedenactou se konecne vyhrabu z gauce. Vsechno mi dlouho trva, ale pak se precejen vypakuju. Pocasi vypada nadejne, dokonce vidim modrou oblohu. Chvili se toulam po centru a pred ctvrtou se rozhodnu znovu prejit pres Harbour bridge a vyfotit si Operu, pac jsem presvedcena, ze s modrou oblohou v pozadi vyniknou jeji linie (oproti fotkam z cervna). Cestou se zastavim ve zname kavarne na dynovy quiche, ale tentokrat neni tak dobry. Nez ho dojim, obloha se zatahne a zacne prset. Dost. Tak to vzdam a jedu domu. Stejne me zacina troche bolet hlava, i kdyz jsem vlastne spala pomerne dlouho a vypila aspon 2l vody. Tom s Elou si vyrazili vecer na jedno male do hospody, ja jsem tentokrat odpadla asi v 9pm. Ani jsem nezaregistrovala, kdy se vratili.

Ctvrtek. Z gauce tentokrat vylezu o neco drive s trestici hlavou. Jak bych to nejlepe popsala – rekneme, ze kdybych si potrebovala zmerit tep, stacilo by spocitat, kolikrat za minutu zkusi muj mozek opustit lebku primou cestou skrz. Ani studena sprcha nepomaha. Pocasi je mizerne uz od rana, takze mam v planu prozkoumat par muzei – namorni a zidovske,  dat si obed na fish market a zajet do Chinatownu pro tricko pro Paula. Dopotacim se na vlak, ale na Town hall (o 4 zastavky pozdeji) dochazim k prozreni, ze to nepujde. Mozek se snazi opustit lebku stale urputneji a vsechny zuby najednou zrejme obdrzely zanet nervu. Vnimam natolik, ze chytnu vlak spravym smerem (zpet), bohuzel zrovna tenhle v Newtownu nestavi a ja skoncim az v Ashfieldu. Proste, dostat se na guac mi zabralo skoro 2 hodiny. Z poslednich sil pisu Ele, zda nemaji doma paralen (dobra ilustrace meho stavu. Naposled jsem mela Panadol v kvetnu 2013 a pak v prosinci 2014, kdyz jsem si malem zlomila prst na noze). Lehnu na gauc a lezim. Kdyz se nehybu, je to celkem dobre, ale jakykoli pohyb vcetne sedu mi rozhoupe zemi pod nohama. Za nejakou dobu vola Ela, co se deje a popise mi, kde najdu lekarnicku. Zachrana! Jist sice nedokazu, ale aspon si vecer s domacimi zahraju jednu rundu Zapomenuteho ostrova. A nastesti zkontroluju, v kolik mi to zitra leti. Myslela jsem, ze nejak kolem poledne a ono v 9.30am!

 Ve tri se budim a hazu do sebe druhy Panadol. V pet se budim cila jak rybicka. Najdu stream zapasu All Blacks v Namibie, ale jednak to neni prilis kvalitni prenos, druhak u toho balim veci a uklizim gauc, takze ze zapasu zas tolik nemam. Asi to neni takova skoda. Sice slo o drtive vitezstvi 58 - 14, ale podle naslednych reakcich se Blekousi pored tak nejak placali. 7.20 opoustim Tomase s Eliskou se vsemi vecmi krome noveho klobouku. Nastesti mi to dojde jeste ve dverich. 8am uz jsem na letisti, check-in v pohode, sekuritaci uz tak v pohode nejsou. Tekutiny musi do plastovych pytliku a dokonce mi vyhodi flasku o objemu 118ml (nastesti v ni uz moc kremu nebylo, tuhle situaci jsem predpokladala, ale stejne… :D). Na posledni chvili se divam po tricku pro Paula, ale ackoliv je to duty free zona, ceny jsem na muj vkus dost vysroubovane. Bude mu muset stacit cokolada.

Tentokrat sedim uprostred, takze z letu nic nevidim a celkove nijak zajimavy nebyl. Krome toho, ze priblizne v pulce jsem spolkla posledni Panadol. Ne, ze by bolesti byly tak silne, ale pokud mam pravdu a vyvolaly je zmeny tlaku, predpokladam, ze pristani mi dobre neudela. Sedim obklopena postarsimi Asiaty. Imigracni na NZ uz uplne v pohode a tentokrat me dokonce ani neoznacil cmuchajici pes, takze behem par minut jsem venku. Menim simky a zacinam se citit dobre. J Do Taurangy mi to leti az zitra, coz se fajn, aspon se zase podivam k Wrightum. Prichazim akorat do vecerniho blazince. 4 deti proste nejsou zadna organizacni malickost. Ale je to takovy mily blazinec. Kdyz odpadnout deti, odpadnu taky a prospim vic jak 9 hodin. Parada J Snidane, sbalit se a vyrazit domu.