Tak jakpak se mas?

"Skvele, ja uz to asi jinak neumim. A ty?"

Kdysi davno mi rekla jedna chytra Terezka, ze me po par mesicich nejspis prekvapi, kdo se mnou zustane v kontaktu a kdo odpadne. Mno, uprimne, zas tak velke prekvapeni se nekonalo... :-)

Je fakt, ze ze zacatku jsem skoro nestihala odpovidat (ale nakonec jsem si cas nasla vzdycky!). Zhruba po pul roce zpravy proridly a zustaly hlavne pravidelne maily a skypy s rodinou. Ovsem na kazdotydennim maminem shrnuti, co je doma noveho, jsem se stala skoro zavisla. Kdyz se jednou o par hodin opozdila, protoze misto volne hodiny musela suplovat, netrpelive jsem refreshovala mail, kdyz uz to tam bude :-D Krome toho se vlastne vylozene pozitivni prekvapeni nekonalo a mailove obcasniky ci FB rychlozpravy dostavam hlavne od lidi, ktere znam precejen trochu dele. Ba ne, ted me napada, ze se najde i nekolik milych lidicek (zdravim Rencu a Violku), ktere jsem potkala ne zas tak dlouho pred odjezdem. Jako ja to chapu, abyste meli motivaci s nekym udrzovat konverzaci pres pul sveta, je treba mit dostatecne silne pojitko spolecnych zazitku nebo citit opravdove naladeni na stejnou vlnu. Proto musim priznat, ze ctenost blogu me az prekvapuje, dokonce to vypada na pravidelne ctenare, takze vy o me vite mnohem vic, nez ja o vas.

To mi ovsem nezabranilo rozesilat pohledy na vsechny strany a dokonce krome jedne vyjimky i vsechny dosly (vyjimku jsem se pokusila nahradit druhym pokusem, ale jeste mi prijem nebyl potvrzen, tak jen doufam, ze napodruhe jsem uz adresu napsala spravne). Jeden z tech pohledu byl velmi vyjimecny. Mozna ne vsichni vite, ze jsem kdysi mela pomerne vazny a dlouhy vztah s klucinou z Jihlavy. A i kdyz od rozchodu uplynulo uz pres 3 roky, stale jsem si pamatovala jeho adresu. A priblizne v unoru mi hlavou zacala srotovat myslenka, poslat mu taky jeden pozdrav. Dlouho jsem to zvazovala, od rozchodu jsme nebyli v kontaktu (protoze jsem nechtela). Nakonec jsem se rozhodla, ze je to dobry napad, proste nezavazny pozdrav ze Zelandu. Schvalne, co se stane.

Dlouho to vypadalo, ze nic. Ale dneska prisla reakce. Ne vsak od kluciny, od jeho maminky. (Ehm, ten vztah byl tak vazny, ze jsem si tehdy s jeho rodici potykala.) Ona muj mail nemela, takze si myslim, ze Jihlavak mi psat nechtel, ale ona z nej moji adresu nakonec vyrazila. Zprava mi udelala velkou radost, a to z nekolika duvodu. A) potvrzeni, ze jsem si adresu pamatovala spravne. B) obsah mailu byl velmi pratelsky a ja se tesim, az na nej odpovim, a dokonce si myslim, ze pravdepodobne zustaneme (s maminkou) v kontaktu. C) zjisteni, ze jsem adresu za ten mesic konecne zapomela (resp.cislo domu. Nazev ulice asi nikdy nevymazu, na to mam v hlave prilis silnou mnemotechnickou pomucku :-D).

Vypada to, ze poslat pohled byl dobry napad a ja to povazuji za definitivni tecku. Dalsi dukaz, ze na me ma Zeland ozdravne ucinky :-D

Lec neni vsechno dokonake. Existuje jeden clovek, s kterym v kontaktu skoro nejsem, ac jsem spis cekala opak. To jen pro poradek. Zajimave je, ze kdyz uz se spojime, je to jakoby mesice radioveho klidu neexistovaly. Ach jo, ty lidske vztahy jsou proste slozite.

Dalsim aspektem komunikace s CR je vyber osob, u kterych do udrzeni kontaktu vkladam trochu vic energie. Napriklad me mile prekvapilo, ze s rodici mam momentalne asi nejlepsi vztah co pamatuju. Takze se i snazim jim o sobe vic psat. Nekdy mam sice pocit, ze je zahlcuju az moc ruznymi filozofickymi a psychologickymi uvahami, ale co :-D A obecne se da rict, ze s ruznymi rodinnymi prislusniky komunikuju pomerne zdarile. Ona tomu tak nejak napomaha i ta situce - jsem v postaveni, kdy mi nemuzete jen tak zavolet "zajdem na kafe" (pripadne podobny telefonat odkladat, ci me nahodne potkat na rodinne oslave). Zbyva uz jen forma mailu (jehoz odeslani samozrejme odkladat muzete). A myslim, ze mohu ze zkusenosti potvrdit fakt, ze sepsani zpravy na tema "jak se mam", kdyz druhe strane chybi faktograficky background, uz muze vydat na kratsi povidku. :-D Ale napr. na maily s fotkama neterinky se moc tesim, roste jak z vody a ma ooobrovske modre oci.
Tak, rodina asi nikoho neprekvapi. Dlouhodobi dobri kamaradi taky ne. Pripadne proste dobri kamaradi. Ale ze jsem tenhle tyden napsala byvale kolegyni z prace, to udivilo i me. A to me fakt zajimalo, jak se ma! V poslednim mesici pred odletem me v tom blazinci zvanem MSMT hodne podrzela a v planu odjet me silne podporovala. A neni jedina. Jak je ted tech zprav z domova mene, prepadne me obcas myslenka "co asi dela ten a ta?" A napisu. Cca v 80% pripadu dostanu odpoved.

Takze tak. Pokud jste docetli az sem a v clanku se nenasli, nesmutnete a proste se mi ozvete. ;-) Ja vas nekousnu :-D A odpovim..casem :-D Od rijna jsem otevrena i skypum (dame-li dokupy termin), jelikoz snad budu na wifi :-)

Fotodokumentace tematicka k clanku me zadna nenapadla, proto prikladam motivacni obrazek a zapad slunce a obligatni duhy na Maketu beach: