Hlavne nesedet doma na zadku

Po minulem prispevku se mi ozvalo par lidicek, kteri meli dojem, ze trhani ovoce me zrovna nenaplnuje. Inu, je to trochu slozitejsi. Jasne, neni to nic uzasne tvoriveho a odusevneleho, ale minuly tyden se mi v hlave neco precvaklo a ja si uvedomila zasadni fakta:
A) jsem venku, na vzduchu, v lednu opalena jak indian (ovsem kdyz se rano vzbudite do jemneho mrholeni, studeneho vetru a teploty pouze okolo 15 stupnu, uz vam to tak romanticke nepripada)
B) mam vyborneho zamestnavatele, zadny vyhazov mi nehrozi (nicmene s tim jde ruku v ruce ale i skutecnost, ze organizace prace tu je ponekud horsi. Osobne se ale spis domnivam, ze za to muze nase neschopna supervizorka, ktera pracuje na uvazek nulanulanic)

C)... hm, to je vlastne vsechno.

Proste si to predstavte. Po konzervaci na fakulte a totalnim chaosu se mam naprosto bozsky. Za tyden si tu vydelam asi jako za mesic v Cechach, odejit muzu, az se mi bude chtit (brzo). Hlava se mi dava do poradku, anglictina se zlepsuje a i par kamaradu jsem si stihla udelat. (Coz mi pripomina - vcera odjel Pavel, prvni clovek, ktereho jsem potkala az tady, tudiz mam za sebou sve prvni cestovatelske louceni. Ponauceni - musi to byt rychle. Vztahy tu rychle vznikaji, ale i rychle zanikaji. Zatim mi ta predstava vyhovuje. Nejspis proto, ze se nerada na nekoho moc vazu?). A navic jsem se dozvedela bajecnou zpravu, ze se v Cechach (zdravim do Teplic) narodilo jedno konkretni miminko. Jeste cekam na zpravu o druhem, a vsechno bude jeste lepsejsi :-)

Takhle, momentalne neni vse idealni, uz zase cekame na slunicko (edit o 2 dny pozdeji - stale neni vse idealni, prave sedim ve stinu a varim se ve vlastni stave), ale Kevin se nam moc snazi nalezat praci, abychom tady nesedeli naprazdno. A to jen tak nekdo nedela.

Uz jsem se zase zakecala na uplne jine tema. Co jsem tu chtela rozepsat je duvod me momentalni dobre nalady :-) Tedy krome dobre zpravy z Teplic, ta je dnesni. Minuly tyden mi pripadalo, ze pracovat vic nez deset dnu v kuse uz je nejak moc a vzala jsem si pul dne volna. A to jsem zuzitkovala paradne, vyletem do Wanaky. Wanaka je mensi mestecko asi hodinu na sever od Cromwellu. Tradicne tam jsou vsude nadherne vyhledy na hory. Puvodne jsem chtela nakoupit kratasy. Takze jsem se domu vratila s nausnicemi, taskou a cepici. Ano, ctete spravne, kratasy ve vyctu chybi :-D Myslim, ze opravdu podareny popis je "malebne mestecko pri uboci hor". Uboci hor tu potkate prakticky na kazdem kroku. Po nakupech jsme se uhnizdily na brehu mistniho jezera, jedly zmrzlinu (uuuaaach, sea salty caramel!!! Best ever!!!) a nedelaly lautr nic. Dobre, kecaly jsme s Evkou a probiraly zivot. Kdyz tu najednou, koho nevidim! Florance! Ma byvala francouzska spolubydlici. Bylo to vesele shledani, zrovna se vratily z Rotenburn tracku, ktery mi moc doporucovaly. (Opravdu, "y" je spravne, bud mluvim o me a Eve, nebo o Flo a jeji sestre).

S Florance jsem zacatkem ledna vysla na svuj prvni zdejsi vylet. Prochazka kolem Lake Dunstan (asi 3 hodinky ve vedru kolem jezera) a na ni plynne navazuji Bannockburn Sluiside Track (no, track je tedy pomerne silne slovo, byl to takovy dvouhodinnovy treccik). V tomto kraji se kdysi kutalo zlato, ale nejakou sveraznou metodou za pomoci proudu vody. Slovu "sluices" jsem dlouho nerozumela a uprimne nechapu doted, co s tim ma co delat zdymadlo. Muj slovnik jiny vyznam nezna, francouzsky slovnik Flo dokonce neznal ani ten anglicky vyraz. Celou cestu jsem si pripadala jako v pousti, pripadne ve westernu. Diky horam siroko daleko je tohle nejsussi misto na Zelandu (ale letosni 3 tydny bez deste jsou pry extrem i tady). U cesty byly info tabule, klasicka naucna stezka. S jeskynemi. Predstava vedra na zpatecni ceste nas dovedla k myslence stopnout si odvoz zpet, i kdyz je to jen cca 10 km. A jako vzdycky, behem chvilky nekdo zastavil, postarsi par z Aucklandu, ktery je tu na dovolene a kdysi tu bydleli.

Btw. vubec, zatim mam pocit, ze stopovat je tu pomerne jednoduche. Cestou do Wanaky nas vzala pani, jejiz dve dcery se zrovna chystaji do Evropy (a myslim, ze jsme je uspesne premluvily, at to vezmou pres Prahu), z Wanaky nas vzali 3 Malajci (2 holky a kluk), kteri tu jsou take na WH. Stopovani je hodne o potkavani a mluveni s lidmi. Vlastni auto o vetsi nezavislosti. O tom ale jindy, je to tady oblibena diskuze a velke tema, stejne jako cestovat sam a ve dvou\vice.

Posledni mensi vyletik, ktery stal za to, byla ma prvni lezecka zkusenost zde. Po nekolika mesicich nelezeni tedy dost otresna, navic se mi spolulezec od te doby neozval (je to Cech a pracuje tu na jinem sadu). Pravda je, ze jsem od te doby nemela prakticky cas. Po praci jsme si vyjeli na mensi utes u Bendiga (vesnice cca 15 km od Cromwellu smerem na Alexandru). Znaceni cest je tu uplne jine, pochopila jsem, ze zdejsi "21" je nase "7" (nebo 7+? To je jedno, stejne to nelezu). Tak jen abyste vedeli, vytahla jsem 12ku! (Tusim, ze nase 5ka). Bylo tam opravdu jen par cest, akorat na vecer. Navic jsme cestou vzali stopare (Dietr z Belgie), ktery cirou nahodou spal kousek od mista lezeni (proste Zeland :-D), takze si s nami potom pokecal.

A tim jsme zatim vycerpala sve vyletovani. Vcera jsem mela prvni volny den po 20 dnech prace, asi si dokazete predstavit, jak jsem vypadala. Inu, dospala jsem se a vecer jsem si uzila goodbye party. Je znat blizici se konec sezony, pomalu se to tady zacina rozpadat.

Ted prave misto merunek horkou jehlou dopisuji, co jsem zacala pred dvema dny. Nebo spis na horkem mobilu. Jsem zvedava na pristi tyden, treba uz konecne zvednu kotvy. Proto se mejte krasne a snad brzy s dalsim prispevkem!
Mari

PS: Vlastne ne, jeste tam byl jeden. Po praci jsme se sebrali a vyjeli si na nejvyse polozenou verejnou cestu Zelandu (1300 m.n.m.) a rachali se v horskych zavlazovacich kanalech, ktere se prave kdysi pouzivaly na ziskavani zlata. Vody po kolena, ale atmosfera pekna. A jsem presvedcena, ze tam se tocily sceny z  LOTR: Two towers, ty jak nejsou v knizce, kdyz vrrci prepadnou Aragorna, on malem umre a zachrani ho "vzpominka" na Arwen. My akorat cestou nahoru jedno auto uvarili, cestou dolu druhemu odesly brzdy, treti staveli policajti, coz bylo stigro, protoze ve ctvrtem bylo o 2 lidi vic nez melo sedacek. Jo, byla to velka akce :-D