Prunovat znamena...

Picking kiwi je vicemene posledni picking sezony, zima na krku a ja zvazovala, kam a co dal. Kdysi davno jsem si myslela, ze na zimu se vydam do mesta – uklizeni, packhouse, prace ve skladu, neco takoveho. Jenze s postupem casu mi zacalo dochazet, ze to se mi nechce. Libi se mi venku. Na Jizaku (kde touto dobou snezi a mrzne) by me prace venku ani nenapadla, ale Bay of Plenty je neco jineho. Pry nemrznouci smes v aute ma smysl kvuli motoru, ale ne kvuli mrazum. Po ranu snad ma byt troche hure, ale pres den teploucko… A co se tu da v zime delat?
Pruning alias prostrihavani. Bohuzel u Jeffa uz volne misto nebylo. Ale jak jsem tak jednou rozumovala na sadu, povida mi Adam (Kiwak): “A nechces jit delat k nam?” Jak, k nam, copak Adam neni kmenovy zamestnanec Jeffuv? Pry ne… On a Naz pres rok delaji na jinem sadu, ale na picking season tam praci nemaji. A Adamova mama tam dela supervizorku a pry je to tam docela v klidku, navic i s ubytovanim. Sice mu pak trvalo tyden, nez mi donesl mail. A jeste k tomu tam zapomnel napsat zavinac (holt chlapec neni moc computer boy). Nakonec jsem tady, v male vesnicce kousek od TePuke. Akorat nejsem schopna si zapamatovat ten nazev :D

Se mnou je tu i Blanka, Pavla a Blazej (alias BJ). Bydlime v cottage primo na sadu. Ubytko je mensi, ne tak vybavene jako u Jeffa a drazsi, ale v principu jsem spokojena. Po 4,5 mesicich v aute spim opet v posteli (na horni palande :D) a veci mam na policce a ne v bednach pod posteli. Jen me mrzi, ze pracka je (jako skoro vsude na Zelandu) na studenou vodu. Takze pradlo se vam troche vymacha, navoni a to je asi tak vsechno. Doporucuji pouzivat tekuty praci prostredek. Jako skoro vsechny domy tady nemame zadne zatepleni, v noci proto spim asi pod tremi dekami. Krome toho me budi lednicka, pripadne vrtule na sadu, ktere rozhaneji mraz (on totiz tenhle rok je divnej i v zime a jen za tenhle tyden tu v noci 2x mrzlo...nastesti pres den je 10 a vice stupnu… pokud nefouka vitr… to jsme cca na 5. Ale porad na prosinec dobry, uz jsem vytahla dlouhe kalhoty, prece jen ranni mraziky me neoslovily. Zase pres den se vysvlecu az do tricka.).

Bydleni s Blankou jsem se prilis nebala, prekvapive jsme si docela sedly, jako tady na Zelandu zatim s malokym. Bude tu se mnou nekdy do pulky srpna, pak se vraci do Aucklandu. Chybi ji povidani v anglictine, dokud pracovala v domove duchodcu, Cecha nepotkala… Je fanda do rugby, jednoho z mistnich narodnich sportu, pomalu zacinam chapat, o cem to tak asi je. Pavla s BJ tu jsou do konce pristiho tydne. Byt s nimi opet v jednom shedu jsem se troche bala, ale na druhou stranu posledni dva tydny v Jeffove shedu mi docela zamavaly hodnotovym zebrickem a ukazaly, ze bych mela vice verit sve intuici na lidi. Tudiz ac mi ze zacatku nesedli, ted je to docela fajn. Neni to vzdy uplne skvele, ale je prima zase jednou si povidat na intelektualni urovni, i kdyz spolu treba nesouhlasime. Ale sire temat je vyrazne rozsahlejsi J A jako spolubydlici jsou zlati a ohleduplni. Na cottage je tedy celkem klid. Uplny klid! A me to moc vyhovuje. Mam cas ucit se gramatiku. Uz jsem byla presycena hluku a chlastani. Uzivam si ticha a klidu na verande (koncime za svetla). Jen na internet musim stale ke knihovne. A dochazi mi, co vsechno za hudbu mi schazi – Floydi, Gun 'n Roses, Queen, … Hudebni deficit mi hlavne vyskocil diky Funky Lizzardu, mistnimu café clubu, kde v nedeli odpoledne hraje ZIVA hudba!

Po priletu ze Sydney a nadseni, ze jsem “doma”, jsem psala Blance (v te dobe bydlela u Jeffa doma), ze jsem pristala, jedu co nejdriv do TePuke a zacit pracovat chci v utery, ale nevim, kde spat z nedele na pondeli. V nedeli dopo vyjizdim z Aucklandu (puvodni plan byl stravit tam par dni a pak jeste par dni na poloostrovu Coromandel. Nemam naladu ani na jedno z toho, a tak me sychrave pocasi velmi potesilo). Asi v pulce cesty zapipal mobil – zprava od Jeffa?! Zastavuji a ctu “Welcome back. Talking to Blanka and you are welcome to stay at our house tonight if would like.” (uakzaka, jak vypada sms v angline, kdyz se moc snazej, aby davala smysl, takze nepouzil zkratky a pouzil interpunkci). Ja se tam v aute malem rozbrecela. Druha pulka cesty (nejakych 150km) mi utekla strasne rychle za zvuku Cajkovskyho a vyhledu na duhy (videla jsem jich asi 20, a to vcetne dvou nad sebou, plneho oblouku, syte barevne a dokonce i konce duhy! Bohuzel kvuli dopravni situaci nevim, kde presne to bylo, takze poklad mi zustane ukryty. Ale kdyz jsem odbocovala na cestu k Jeffovi, jako branu jsem uvidela dalsi cely oblouk.). A pak uz jsem jen srsela nadsenim a stestim. Zasla jsem pozdravit decka do shedu, klabosila jsem se Shirley i Jeffem, no, prokecala jsem vecer i pondelni dopoledne, A pak nastalo louceni. Dum byl nabyty emoceni, kterym jsem se neubranila ani ja. Chci zpatky! Chci tu za rok zase byt na picking! Nevim, jak to udelam, ale udelam!

Nakonec jsme prese vsechno odjely. A zacalo nove obdobi. Co je to pruning? Ono jich je nekolik, ted delame zimni, Takze opadaji listy a je videt jakasi zmet vetvi. Ta se musi prostrihat, ale to neni jen tak – odhadnout, ktere vetve ustrihnou a ktere ne. Nas novacky k tomu zatim pustili jen na chvili, ale ooj, jaka to byla zabava! Jinak klipujeme, tzn. nekdo to prostriha a my ty zustavivsi vetve pridelevame k dratum. Je to pomalejsi nez picking, nezahreju se tolik, ale utika to, musim vic pouzivat mozek. Uz si odvykl chudacek. Pouzivam male nuzku, veeelke nuzky (uz jsem se stihla prastit do obliceje), spej (kazdych 5m musim postrikat nastroje, kvuli nemoci zvane PSA), palce na rukou (uz mi praskaji, takze peclive polepene) a klipy. Na brise nemam bag a netlaci me nic do ramen! Placena jsem opet na hodinu a je to tu hoodne na pohodu. Smoko cca 20 min, obed 40 min, koncime o 10 min driv… Ja si nestezuju. Pocasi je stabilnejsi nez na picking a navic se da prunovat i za lehkeho deste. Minuly tyden jsme nadelali 45 hodin! A ani nejsem utahana. Akorat to vypada, ze si po 10 letech obuju holinky.  Musim prekonat svoji fobii. Proste dopoledne courat v mokrejch botech neni nic moc. Asi se adaptuju. Gumboots je zelandsky ekvivalent pro venkov. Tedy pro 95% Zelandu. (Adaptuju se urcite, v tuhle chvili mam uz jen jednu zalezitost s ceskou zastrckou, jinak vsechno zdejsi koncovka).

To je aktualni shrnuti. Citim se tak krasne klidna. Prace me bavi a rada bych tu zustala dele a pochopila fungovani orchardu. Jak to roste. Co vetve, ktere ted prostrihavam, delaji na jare? Jak vypada male kiwi? Netrapi me zadne existencialni otazky bez reseni, netrapi me nesmyslne debaty u piva o vecech, ktere stejne nezmenim a neovlivnim. Po praci prijdu domu, dam si jidlo, kouknu na oblibenou televizni soutez, poctu si, udelam anglicka cviceni a zalezu. Zadne vzruseni, zadne terminy, zadny stres. Cely den venku. Na uvitanou me hned druhy den pichla vcela. Priblizne prni vcela, kterou jsem na Zelandu potkala.