Co v Sydney? Jdeme na pivo…

Predne musim podekovat komusi z Outdoorfora za nadpis, ktery jsem ponekud parafrazovala. Ale myslim, ze muj horor tyden v Sydney vystihuje dostatecne.

Cela eskapada zapocala minuly tyden v pondeli, kdy doslo na lamani chleba a ja misto na sad zamirila do Aucklandu. Cestu mi zprijemnil Nemec, ktery mi sice nezaplatil benzin, ale venoval zimni bundu. Je mi malinko vetsi, ale na sad dobry. 250 km uteklo a dojeli jsme do mesta. Malinko sok. Po 6 mesicich na orchardech a po vesnicich, max.po mesteckach se ocitnout v meste o velikosti Prahy. Moc se mi tam nelibilo. Hluk, lidi, bezdomovci. Vysadila jsem Nemce u jeho hostelu a pokracovala k Wrightum (cesko-zelandska rodina, se kterou se kdysi v CR seznamila mamka. Mela jsem na ne kontakt uz davno, ale zatim nebylo treba jej vyuzit Az ted. Domluvila jsem se s nimi, ze si u nich pr:-) bylo to fajn. DIKY!ed barakem:-):-) DIKY! muzu nechat pres tyden auto.). Bohuzel bydli na druhe strane Aucklandu, nez je letiste, ale protoze mi to letelo kolem osme rano, verila jsem, ze letadlo v pohode stihnu. U Wrightu jsem si posedela, dostala jsem veceri a kolem devate vyrazila na ferry a shuttle.

Vsechno jsem krasne stihla. Kolem desate vecer nastupuji do vytahu smer vyhlidka. Ano, ta vyhlidka, kde jsem skoro pred pul rokem stravila noc mezi priletem na NZ a odletem do Queenstownu. COZE? PUL ROKU?! No fakt, jsem tu uz pul roku… Divny, kam tech par mesicu zmizelo? Ok, zpatky k vyhlidce. Dalsi sok. Vyhldika byla na noc zavrena! Proc?! Misto abych se v klidu a pritmi natahla na par sedacek a prospala se, stravila jsem noc v letistnim Mekaci. Svetlo, hluk, spat se nedalo, vzhledem k uz skoro nefunkcni ctecce se ani cist nedalo... Zacala jsem si povidat s jakymsi Cechem (kdyz ma nekdo batoh Doldy… Jo, a pry na jabkach nastoupil na moje misto… Zeland je malej). Nakonec jsem snad 2 hodiny spala, ale s hlavou na stole zkroucena jak paragraph.

Check-in, security, vsechno uz zkusene zvladam. Letadlo nic moc, ctecka stavkuje (je to cim dal horsi, nastesti jsem si uz objednala novou. Jesteze netusim, jake zlo jmenem Kindle me ceka…), na chvili spim, ale jinak ziram z okna. Priletam do deste a 13 stupnu (pry za posledni mesic to pod 20 nespadlo.. ach jo, snad se vycasi. Obvykle Zelandani jezdi do Australie za teplem). Je tu sice teprve 9.45, ale misto na ambasadu vyrazim k Misovi (Michala znam z destvi v Podoli, ale cca 15 let jsme se nevideli. A jelikoz je o 5 let starsi, ani v tom destvi jsme to s kamaradstvim nijak neprehaneli. Proste jsme se znali z domovni detske party. Ovsem kdyz jsme na druhe strane sveta, kazdy kontakt se hodi.). I kdyz netusim, jak vypada, nakonec se sejdeme a ja na zbytek dne prakticky odpadam do rise snu. Tzn. 1. z 5 dnu me dovolene za mnou a….nic. Jen u vecere si davam zdejsi prvni pivko.

Streda. Musim vyridit ambasadu, jez se naleza na druhe strane Sydney. Tohle mesto je jeste vetsi a jeste hlucnejsi a drazsi nez Auckland a me je smutno. Chybi mi klid Te Puke a orchardu. Vadi mi lide, vadi mi vezaky, ze prsi, fouka vitr a je zima. A navic budou mit dneska posledni BBQ – beze me. L Vstavam brzy a tudiz I na konzulatu jsem brzy. Mam s sebou 2 fotky – jedna je moc mala a druha moc velka. Nastesti tu malou nakonec muzou pouzit a ja tudiz nemusim po meste shanet forografa. Jeste sejmuti otisku prstu, ktere je tezsi nez IQ test a mam volno. Mise splnena, dovolena zacina. Vylezu ze dveri a prsi. Z vsemi doporucovaneho Coastal walk (z Bondi beach na Coogee) tudiz nemam nic a mirim do centra. Nejak se protloukam po meste, az jsem skoncila v Kathmandu outlet. Vsechno bych vykoupila! Lec v planu byl jen novy pocitac, takze odchazim s ponozkami a satkem. Po pate dorazim domu, ale Misa ma zrovna narozky (ja to nevedela. Fakt!!), jdeme na sushi. Drink dobry, sushi dobry, i ty hulky mi nakonec prestaly vzdorovat. Ale BBQ a pub quez to neni…

Ctvrtek. Ve tri mam sraz s Kamkou (videli jsme se jednou pred 2,5 lety) a v osm s Tomem (videli jsme se jednou pred necelymi 2 roky). Pres den se toulam opet po Sydney, standard, Harbour Bridge, Opera house, Botanic garden. Jako hezky, ale fotky nic moc, bila opera proti sedivymu nebi proste nevynikne. Ve tri mam sraz s Kamkou u kralovny Viktorie. Suverene smeruji k sose, pac vim, kde to je. Btw.napriklad dopravni system je tu hrozne drahy, zastavky vsechny na znameni a navic nemaj jmena, jen cisla. Dalsi zastavka se nehlasi. Tudiz ja na mapce sleduji GPS a jen dle odhadu a adresy zastavky +- vystupuji, kde mam. Zpatky k sose. Uspesne jsme se sesly a zamirime do pubu. Nejlevnejsi varianta je pivo z jugu (pinty?). Proste ze dzbanu. Dve sklinky a jeden dzban. Jaksi jsme se zakecaly, jedno stridalo druhe a uz byl vecer. Samozrejme v tu chvili mi prestal fungovat roaming, mobil, byly erupce na slunci, nevim! Ale nepodarilo se mi odeslat zpravu, ze mam zpozdeni. A ani Tom se mi nedovolal. Nejak jsem se dopravila domu a padla do postele. Misa s Vivkou jsou pracovne v Brisbane a spolubydlici jsem nastesti neprobudila.

Patek. Rano me budi roztomila fenecka spolubydlicich. Spim na rozkladacim gauci v loftovem dome. Toho otevreneho prostoru! Po 4,5 mesicich spani v aute si uzivam comfort – otevru oci a NEMAM 20 cm nad hlavou strechu auta. Pomalu si sednu, spustim nohy z postele a postavim se. Protahnu se. Zadna gymnastika kolem volantu :D Fenka me vzbudi, ale z postele nevytahne. Neni mi nijak valne, ale netusim, co bych mohla delat. Z postele se mi nechce, nicmene vzhledem k zamrzle ctecce si cist nemuzu. Se cteckou to byla show. Pred nekolik tydny mi na ni sedl Vojta. Pak pomalu zacal odchazet display, az jsem zjistila, ze to bude chtit novou. Zkousim psat do Pocketbooku, dali by mi 40% slevu na novou. Jenze! Dodani pouze pres DHL. Netusim, zda na Zelandu operuji, ai kdyby, vzhledem k me praci netusim, jak by me asi po sadu honili. Tudiz jsem PB odpiskala (ted vim, ze po navrtu do Evropy si ho opet poridim) a objednala jsem si Kindle Touch 6, byla na nej akce. V Sydney jsem ho ale nemela… Osvitil me genialni napad. Muzu Tomovi zavolat pres Skype, mam tu wifi! Chvilku to trva, ale domluvime se na veceri u nich doma. Dochazi mi, ze uz je patek a ja stale nemam novy pocitac. Pul roku se smartfounem mi potvrdilo, ze ta vec pocitac skoro nahradi. Co mu dela problem, je pouzivani prohlizece. Ale kdyz uz jsem tady…pry tu maji levnejsi elektroniku. Najdu si nejblizsi shopcentrum a jedu. No, nakonec to nebyl jen pocitac. Napriklad jsme zjistila, ze kupovat podprsenku v zemi s jinym cislovanim vam velmi snadno zpusobi komplex velryby! Uz dlouho, nejspis nikdy, jsem nekupovala pocitac zpusobem “vlezu do obchodu, vim, ze ma byt maly, lehky, idelane tablet s klavesnici”. Lec, zadarilo se. Mam jakysi Asus. Chtela jsem dokonale HP, ale zrovna ho nemeli na sklade (uz me to ani neprekvapuje). Vecer jsme s Tomem zasli na pivko do podniku, kde zrovna hrala nedobre nazvucena kapela, na vyborne veganske jidlo, podivala jsem se, jak vypada Newtown a cesta domu mi trvala pres hodinu.

Sobota. Probudit se s pocitem – hura, dnes letim domu (rozumej Zeland). Je troche smutne. Navic venku je teplo a krasne. Konecne! Protoze odjizdim!Dopoledne se sbalim, pohraju si s novou hrackou, zkopiruju si spooooustu nove hudby (3x hura, jelikoz pul roku toho sameho uz mi leze na nervy) a akorat cas vyrazit. Na letisti jsem kupodivu vcas, ale pak to zacne. Ne security se jim nelibi muj batoh (tak jo, priznavam, taky novy, ale v outletu za 50%, navic, kdyz se muj maly Boll po 5 letech zacina rozpadat?), vytahaji vsechno spinave pradlo. Letadlo je hezke. V Aucklandu jsem v devet vecer, ale zrovna na me padla nahodna kontrola a opet mi rozbaluji batoh. Az venku ve studenem ficaku zjistuji, ze nekdy behem tech control jsem ztratila novy satek. No co, pri me smule je jeste stesti, ze me vubec pustili zpatky na Zeland. Noc u Wrightu a dopoledne odjezd TePuke. Pocasi na nic a ja chci domu!

Cestou mi od Jeffa prijde zprava “vitej doma, Blanka rikala, ze potrebujes dneska nekde prespat, klidne se stav u nas.” Rozbrecim se a zastavuji, abych nenabourala. Najednou je vsechno krasnejsi. Vidim jednu duhu za druhou, obcas dve, cely oblouk… a dokonce vidim konec duhy! Malem jsem kvuli nemu nabourala :D A tim prvni vylet do Sydney skoncil. Bohuzel tam v zari poletim znova. Snad bude pocasi lepsi a ja si dam Coastal walk i Blue mountain. Ted me ceka nekolik mesicu pruningu – prorezavani. Nu, jsem doma .