... a je mi krasnych 19 let. Ze sveta jsem videla hlavne Japonsko a Novy Zeland, kde jsem dohromady najela neco pres 290t. km. A hlavne - mam krasne vinovou barvu, i kdyz uz i par skrabancu. Kdy mi naposled menili olej a baterku nevim, ale mam pocit, ze to nebylo zas tak davno. Posledni tri majitele byli backpackeri z Ceske republiky. Ta zeme rodi vazne zajimave typky. Vozit backpackery ke bavi, je to uplne jine oproti stani v garazi. Tihle lide s vami proste ziji. Spi ve vas, jedi ve vas, obcas ve vas vari a porad vam neco povidaji. Jsou to partaci.
A koho tu mam ted? Holka, 25 let, cervene vlasy (budeme si rozumet). Prvni tyden to bylo trochu divoke. Vypadala trochu ztracene a nerozhodne. Vyjely jsme z Motueky do Nelsonu a bylo znat, ze jeste neni zvykla na rizeni vlevo. Ale ono to prijde, vsak se nebojim. Behem tydne, nez zacala trhat jablka, jsme jeste stihly projet trasu Motueka - Nelson - Havelock - Queen Charlotte Drive - Picton - Robin Hood Bay - Blenheim - St. Arnaud - Nelson. Ja si to rozhodne uzivala, ale mam dojem, ze Mari z tech uzasnych vyhledu skoro nic nemela. Uznavam, uzke serpentyny nad morem nejsou asi uplne idealni teren pro celodenno rizeni, zvlast kdyz na to jeden neni zvykly. Nebo zvykla. Plus nez se naucila zvladat dvojroli ridic-navigator, kazdou chvili jsme nekde zastavovaly, aby se koukla do mapy.
Neda se rict, ze by me nejak uchvatila mista, ktera jsme projizdely, navic uz jsem tu byla, mnohem.zajimavejsi bylo.pozorovat jeji spolecensky zivot. I kdyz bylo znat, ze chce byt spis sama, nekolik zajimavych setkani probehlo. Ooo, ty krasne Harley Davidsony na Queen Charlotte Drive. Byly krasne nebliskane. Pry jsou z Nemecka, Svycarska a USA a Zeland projizdeji asi 2 tydny. Tomu z USA se moc libilo Marino tetovani. Jaka skoda, ze jeli v protismeru.
Druhe zajimave setkani probehlo v Robin Hood Bay. Nejdriv jsem myslela, ze tam vubec nedojedeme. Znacka "Pozor, serpentyny - 40 km - 50 km\h" mluvi za vse. A k tomu vystrazny vykricnik a sotolinova uzka cesta. Proste hnus, Velebnosti. Nakonec jsme dojely a pro uklidneni se sla projit po pobrezi. Zrovna byl odliv a ji to ocividne tahlo na skaly. Vratila se za 2 hodiny a v ruce nesla nejakou morskou potvoru, mozna ustrici? Slecna pri prochazce narazila naa morskou vilu. Vlastne dve. Ale ne, slo o snorchlujici Maory z Blenheimu. Musela to byt zabava, sedet na skale a svitorit s hlavou vykukujici z more :-) Pry se za nami jeste stavi, ale.nez.sla spat, nikdo nedorazil. A potom taky ne. Skoda.
Osobne jsem si nejvic zamilovala dalsi kemp. Cumak jsem mela primo nad morem a jaky tam foukal vitr! Jen skoda, ze tam Mari chytla strasnou rymu, dalsich 5 noci se poradne nevyspala, idealni stav na trhani jablek. Diky ryme jsme spechaly do Nelsonu, aby se nekde ubytovala a mohla v klidu.zalezt. Chudak, uplne zapomnela sledovat, jestli mam jeste co jist. Az jsem se ji musela prupomenout. Trochu (dost znervoznela, k nejblizsi benzince je to asi 60 km. Na nalade jo to rozhodne nepridalo. Ale vse dobre dopadlo a mela jsem zase plne brisko. Ma se mnou obcas nervy, ale na to si zvykne.
Nu, svobodny tyden se blizi ke konci, je ji dost zle, ale chtela by mezi lidi. Ze zacatku ji samota moc vyhovovala, ale ted uz to pry nema grady. Smula je, ze v Budha campu lide nejsou. Je to mrnavy, osklivy kemp s jednim Kiwakem a jednou cinskou anglicky nehovorici rodinou. Jaka zmena oproti Cromwellu! Uvidime, co dal, az zacne prace, tam snad nejaci lide budou a my se presuneme. Ted hlavne dolecit rymu. A pak najit lidi. Jo, holka, budes se muset trochu snazit!
Pa,
Vase Odys B-)
Vase Odys B-)
PS:
Moje malickost -> vyhled z Quen Charlotte Drive -> vyhled z okna na more -> plaz, kde jsem kempila
Moje malickost -> vyhled z Quen Charlotte Drive -> vyhled z okna na more -> plaz, kde jsem kempila
Žádné komentáře:
Okomentovat